Vánoční víkend plný pohody a přátelství
Dlouho připravovaná výprava, která si nakonec sklidila své ovoce.
Někdy se věci podaří tak nějak přirozeně. Dlouho plánovaná vánoční výprava nakonec dopadla přesně tak, jak jsme si přáli. Uvolněně, přátelsky, s pořádnou dávkou zážitků a trochu bramborového salátu.
Předvánoční čas má kouzlo. Většina z nás už má volnější režim, a tak nebyl problém domluvit se na víkendové akci. Sešlo se nás nakonec třináct. A to je na roverstvo poměrně slušné číslo.
Páteční večer jsme odstartovali tradičně – filmem. Tentokrát tedy bylo filmů více, a tak se z pátěčního večera stal filmový maraton.
Ráno jsme, překvapivě, moc brzy nevstávali. Ale komu by se taky chtělo? Nakonec jsme se přece jen vypravili ven.
Sobota se nesla ve znamení vzpomínek. Vydali jsme se na místa, která jsme v rocem 2024 minimálně jednou navštívili. Prvním zastavením byly Slivická fara.
Tam jsme se během roku vydali hned dvakrát. Dál jsme se přesunuli k milánské škole, kde se konal okresní sraz, který naši roveři plánovali. Před školou jsme se společně zasmáli zážitkům z okresku.
Když jsme se chtěli vydat až na Svatou Horu, kde jsme si chtěli připomenout pomoc při zajišťování lan, uvědomili jsme si, že čas je neúprosný, a tak jsme přepočítali trasu, směr klubovny.
Každé místo s sebou přineslo sérii fotek. Vždy jsme na stanovišti „získali“ pár snímků z dané akce. Do kluboven jsme se vrátili až večer.
Avšak to hlavní teprve mělo přijít, slavnostní večeře. Rozdělili jsme se na tři týmy. Jeden tvořil salát, druhý měl na starost řízky a třetí připravoval servis.
Jakmile bylo vše hotovo, oblékli jsme si kroje a při svíčkách jsme se pustili do rituálu. Fotky z výpravy, které jsme nasbírali během dne, se staly základem pro koláž vzpomínek. Každý přidal jeden kousek, jednu vzpomínku, jeden moment, který něco znamenal. A pod světlem svíček jsme tak společně vytvořili obraz našeho roku.
Večeře pak probíhala v duchu toho nejlepšího, co si člověk může přát – přátelství, radosti, smíchu. Nechyběly řízky, salát, rychlé špunty, hromada Kofoly a nakonec i ta poslední lahvinka Irn-Bru ze Skotska. Poslední vzpomínka do mozaiky zážitků z roku 2024 .
Neděle už byla klidnější. Odpočinková. Ještě jsme chvíli zůstali v klubovně. Až kolem čtvrté jsme se společně vydali na Svatou Horu, kde jsme se po předání světla naposled v roce 2024 rozloučili.
A tak skončila výprava, která nebyla jen o programu. Byla o nás. O tom, že spolu rádi trávíme čas, že si máme co říct, na co vzpomínat a na co se těšit.
