Výpravy po našem okrese
Příbram
U březnové výpravy se problémy vyskytly ještě před začátkem výpravy jednak při domlouvání kluboven, ale i při hlášení účasti. Přes všemožné překážky se nakonec výprava uskutečnila a věřím, že si ji všichni zúčastnění užili.
V sobotu jsme se sešli v Příbrami před klubovnami na Marii, kde jsme přespávali. Jakmile jsme se všichni sešli tak jsme vyrazili na výlet po okolí, jehož cílem byla Třemošná. Cesta nám i přes studenější počasí rychle utíkala, zvlášť poté co byla zpříjemněna zpíváním a vyprávěním vtipů. Komplikace se zase objevily u oběda, nikdo si s sebou nevzal nůž na namazání pomazánkového másla na chleby. Naštěstí jsme si jako správní skauti různými způsoby poradili ať už nabíráním si pomazánkového másla chlebem, nebo mazáním chleba pomocí dárkové karty do KFC. Večer jsme po uvaření večeře shlédli RRRrrrr!!!, který jsme chtěli už na minulé výpravě. V neděli už jsme se akorát v klidu zabalili a zakončili výpravu.
Rožmitál pod Třemšínem
Rožmitál pod Třemšínem se stal už druhým cílem v rámci série výprav po okrese Příbram. Po předchozí výpravě přímo v Příbrami jsme tentokrát zamířili právě sem. A rozhodně jsme nelitovali. Výprava se od samého začátku nesla v duchu lásky a vztahů.
Ještě dřív než jsme nastoupili do autobusu jsme začali plánovat randíčka přes roverskou seznamku Vráti Kocurka. Naším cílem bylo si chvíli s každým popovídat, zjistit o něm nějaké informace a případně ozvláštnit konverzaci tím, že si jednu informaci vymyslíme a čekáme zda nás druhý odhalí. Po příjezdu a zabydlení jsme ještě dohráli zbylá randíčka. A co jiného nás mohlo čekat v pátek večer než… film! V příjemné atmosféře jsme se uvelebili a společně zakončili den promítáním.
V sobotu jsme neměli času nazbyt. Stali jsme se záchranáři a museli rychle najít a správně pomoct lidem s různými zdravotními problémy. Spíš než znalost první pomoci jsme potřebovali rychlost, dobré plánování a spolupráci. Nakonec se nám podařilo zachránit všechny osoby, které se nacházely v centru a jeho okolí. I když, jak se říká, u jedné osoby to bylo za pět dvanáct.
Po obědě nás čekal další program, který se opět táhl v lince vztahů a vzájemného poznávání. V zamyšlenějším programu jsme se nejprve soustředili na druhé a postupně jsme se dostali až k sobě. K tomu, kdo jsme, co nás dělá jedinečnými a jak to sami vnímáme. Svoje odpovědi jsme pak měli ztvárnit výtvarně, nakreslením obrázku sebe. Výsledkem byla komentovaná vernisáž, kde měl každý možnost (dobrovolně) okomentovat svůj „umělecký autoportrét“ a sdílet, co jeho kresba znamená.
Neděle už probíhala v rychlejším tempu. Čekal nás úvod do krizové intervence a krátké zamyšlení nad tímto tématem, oběd, společný úklid, a pak už cesta zpět do Příbrami.
